Lodě a loděnice

Nákladní plavba na Vltavě

První nákladní loď s nákladem soli projela na Vltavě mezi Budějovicemi a Prahou 28. září roku 1550 poté, co byly dokončeny první splavňovací práce na toku řeky. V dalších staletích následovaly náročné etapy úpravy toku řeky. Například regulace Vltavy mezi Týnem nad Vltavou a Prahou pokračovala až v letech 1833 – 1862, kdy ji prováděla firma Vojtěcha Lanny.

Nákladní plavba na střední Vltavě zůstala odkázána na lodě plující samotíží a zpět se dopravující tzv. “koníčkováním” – tedy vlečením koňskými potahy. Sůl se na lodích dopravovala do roku 1875, později tvořily převahu dopravované náklady kamene z povltavských lomů, palivové dřevo, písek a zemědělské komodity.

Lodní doprava upadá s rozvojem železnice, přesto se jihočeská loďařská tradice udržela až do poloviny 20. století – zásluhou vltavotýnského rodu Šílených, jejichž firma převzala loděnici, vytvořenou z bývalé solnice, po Vojtěchu Lannovi. Podélná jednoduchá stavba solního skladu je z roku 1708. Jejím stavitelem byl zřejmě italský stavitel Antonio de Alfieri. V solnici se sůl skladovala, část soli se prodávala přímo v místě, část se expedovala dále do vnitrozemí. Svůj účel ztratila solnice v roce 1830, kdy se stát zřekl výhradního práva na dovoz soli, a tak budova začala pustnout. Spolu se starší solnicí z roku 1593 na protějším břehu ji koupil českobudějovický loďmistr Vojtěch Lanna a vytvořil zde loděnice.

Jan Šílený a synové

Jan Šílený se stává jeho cechovním nástupcem, v roce 1892 kupuje bývalou solnici v Solné ulici a posléze i dům vedle ní. V roce 1906 získává patent na plavbu z Českých Budějovic do Mělníka a buduje jednu z nejúspěšnějších loděnic v Českém království, po roce 1918 ji provozuje Jan Šílený jako “První českou loděnici Jan Šílený a synové” a dodává úspěšně lodě i do zahraničí.

Loděnice produkovala všechny typy dřevěných lodí od padesátimetrových šífů až po rybářské pramice, hausbóty, kanoe a rekreační loďky. Dodávala také armádě vojenské řenijní lodě a pontony.

V roce 1934 Jan Šílený umírá a jeho firmu převzala jeho žena, společně se syny a dále úspěšně podnikají. V dobách největší slávy a obchodního úspěchu loděnice zaměstnávala 40 pracovníků a vyráběla několik stovek lodí ročně.

V roce 1937 dokonce postavila svou první celoželeznou loď. Po roce 1948 byla loděnice znárodněna a rodina Jana Šíleného byla režimem perzekuována. Výroba lodí pak zanikla v průběhu sedmdesátých let.