Hněvkovický poklad

Ve sbírkách muzea v Týně nad Vltavou je uloženo několik vzácných pokladů (depotů), které byly v minulosti nalezeny přímo ve městě nebo jeho okolí – o některých z těchto pokladů jsme již ve Vltavínu psali. V příštím roce by měla být vydána kniha s prozatímním pracovním názvem “Vltavotýnské poklady”, kde budou některé z nejobsáhlejších depotů podrobně zdokumentovány a odborně určeny.

Ne vždy jsou však přesně známé nálezové okolnosti pokladů a jejich původ, nebo nejsou badatelsky dostatečně podchyceny. O to cennější je, pokud se podaří nálezové okolnosti dohledat v dobových dokumentech. Jedním z takovýchto případů je i poklad středověkých stříbrňáků, nalezený v roce 1943 v tzv. Fiedlerově mlýně v Hněvkovicích.

Tento mlýn v Hněvkovicích na levém břehu, čp. 10, se do dnešních dnů nedochoval. Stál přímo na knci jezu u vorové propusti (šlajsny). náležela mu i levobřežní polovina hněvkovického jezu. Nesl název po svých majitelích – mlynářské rodině Fiedlerových (někdy psáno pouze krátce Fidlerových). V rodě Fiedlerových bylo mlynářství tradičním řemeslem, jak je známo, mlynáři nebyli poddaní vrchnosti, byli svobodníci. jedna z rodových větví působila například v Třeboni, další pak na Prachaticku, nebo Semilsku. Podle hněvkovické kroniky koupili mlynáři Fiedlerové zdejší mlýn v roce 1740 “od nějakého mlynáře, který se ve žlabech utopil”. Bohužel, matrika zemřelých v roce 1740 v Hněvkovicích žádné takové úmrtí neuvádí, nemůžeme tedy doložit, kdy se skutečně Fiedlerovi stali majiteli mlýna. Nejstarší Fiedler v Hněvkovicích, kterého se zatím podařilo dohledat, je Josef Adam Fiedler, syn mlynáře Ignáce, narozený v Hněvkovicích na panském mlýně v roce 1779. Jeho otec Ignác se ženil 5. května 1778 ve Vodňanech a zemřel roku 1801 ve věku 52 let na horkou nemoc v hněvkovickém mlýně.

Zajimavá je i další informace z kroniky Hněvkovic, která říká, že podle pověsti první mlynář Fiedler v Hněvkovicích: Peníze před smrtí někam zazdil.” Že by se jednalo o tento středověký poklad, nalezený za 2. sv. války? Kdo ví?

Fiedlerův mlýn měl kdysi plnit ještě jinou funkci. Od 90. let 19. století jednalo město Týn nad Vltavou poměrně intenzivně o elektrifikaci měěsta. Výroba elektrického proudu byla primárně spojena právě s mlýny. Mlynáři si pořizovali vodní turbíny a stávali se na mnoha místech v Čechách dodavateli a prodejci elektrického proudu jakožto dalšího produktu vedle zpracování mouky. Vedla je k tomu nelehká finanční situace- do Čech se začala ve velkém dovážet levná zahraniční mouka, která byla pro české mlynáře silnou konkurencí, ne-li přímo likvidací. V Týně nad Vltavou si jako první pořídil vodní turbínu mlynář Jan Samec z mlýna pod starým mostem, takže první žárovka se ve městě rozsvítila právě zde 31. října 1894. Nastala dlouhá léta vyjednávání mezi městem a místními mlynáři a jednou z variant elektrifikace Týna nad Vltavou byl také návrh z roku 1906, kdy město Týn uvažovalo o zakoupení Fiedlerova mlýna v Hněvkovicích a zřízení městské elektrárny. Představitelé města dokonce oslovili dvě firmy, firmu Františka Křižíka a firmu Kolben. K realizaci tohoto záměru ale nikdy nedošlo a zásobování města elektrickým proudem začalo až po dlouhých dvaceti letech vyjednávání, v lednu roku 1914, z Rybičkova mlýna pod kostelem.

V roce 1942 zemřel v Hněvkovicích poslední mlynář z rodu Fiedlerů, Karel Fiedler a nedlouho nato, ještě téhož roku, jej následovala i jeho manželka Terezie. 8. března 1943 byl mlýn rodán Wilhelmu Brunovi, komisaři Benešových mlýnů v Týně nad Vltavou, který zamýšlel přebudovat hněvkovický mlýn na průmyslový podnik. Zahájil proto rekonstrukci celého objektu včetně obytné budovy a přestavěl bývalé stáje na byty.

Na počátku září roku 1943 byl právě při těchto řestavbách nalezen džbáneček se 130 stříbrnými feniky. V květnu následujícího roku byl depot zapsán do sbírky muzea v Týně nad Vltavou jakožto dar W. Bruny. Jedná se o skutečně miniaturní džbáneček, vysoký pouze 7 a půl centrimetru, také mince jsou malé stříbrné penízky s průměrem kolem 1 centimetru.

Bohužel, kronika Hněvkovic tento nález vůbec nezmiňuje, přesnější nálezové okolnosti, jako např. kde v areálu mlýna byl džbáneček uložen, tedy neznáme.

V roce 1950 tento depot určitl a publikoval v Numismatickém časopise československém znýmý zakladatel moderní české numismatiky a ředitel Národního muzea, doktor Gustav Adolf Skalský. Píše: “Na počátku září 1943 byla při přestavbě Fiedlerova mlýna v Hněvkovicích nalezena nádobka se 130 stříbrnými penízky. Džbáneček z šedě nahnědlé hlíny, v němž byly mince uchovány, má vyduté bříško, úzké, vysoké hrdlo profilované třemi plastickými páskami, s hladkým okrajem. mezi hrdlem a největším vydutím břicha je nasazeno ucho, na výšku lalokovitě stlačené. Bříško má průměr 7 cm, dno 3,8 cm, hrdlo 3,5 cm, výška je 7,5 cm. V nádobce byly tyto ražby: Čechy, haléře se lvem staršího typu se čtyřrázem na líci, dále fenik z mincovny Auerbach v České Horní Falci, rakouské feniky Albrechta III. (1365 – 1395), Albrechta IV. (1395 – 1404), Albrechta V. (1404 – 1439), štýrský fenik z období vlády Arnošta Železného (1406 – 1424), fenik z hrabství Hals-Leuchtenberg z období vlády Jana III. a Jiřího I. (1410 – 1425), dále bavorské feniky z období let 1347 – 1479. V roce 1974 byl dále ve Sborníku N8rodního muzea publikován podrobný popis džbánečku, včetně nákresu.

Pokud se podíváme na nejmladší dataci mincí, můžeme předpokládat, že poklad mohl být v Hněvkovicích ukryt nejdříve někdy v rozmezí počátku až první čtvrtiny 15. století, což by odpovídalo dobovým reáliím – Čechy byly tehdy zmítány husitským hnutím. Kdo byl majitelem Hněvkovic bohužel nevíme, protože první písemná zmínka o nich je až z roku 1463, tedy o několik desetiletí mladší, a mmístní tvrz (později zámek) byla vybudována dokonce až o více jak století později, v roce 1584. Stejně tak neznáme tehdejšího mlynáře.

Část pokladu včetně džbánečku je nyní zpřístupněna ve stálé expozici muzea v rámci projektu “Svědkové minulosti”. Možná jste už zaznamenaliplakáty nebo novou rubriku na webových stránkách muzea. V rámci tohoto projektu budou v pravidelných cca 3 týdenních intervalech zpřístupňovány veřejnosti jak v digitální formě, tak prezentací v muzeu, sbírkové předměty, které nejsou součástí stálých espozic. Prvním svědkem minulosti se stal aurakarit, – 60 milionů let staré zkamenělé dřevo, druhým “svědkem” je nyní tato prezentace části hněvkovického pokladu.

TIP: klikněte na níže uvedený tag pro všechy příspěvky na toto téma